(Z 2. vydání knihy „Sagen-Buch der Heimat“, tisk Richard Zinner, Sokolov 1925, str. 58-9 přeložila Ludmila Veselá).
Pasáček z Chodova pásl kdysi své stádo na úpatí Föllerbergu u Tatrovic. Hoch vystoupil výš do kopce a na skále našel zvláštní květinu, utrhl ji a zastrčil si za klobouk. Když si poté lehl na kámen, aby si odpočinul, zaslechl za sebou hřmot. Polekán se otočil a uviděl ve stěně skály otevřené dveře, ze kterých vycházela bílá paní, která mu kynula, aby ji následoval. Nebojácný chlapec ji poslechl a vstoupil dovnitř. Dostal se do velké místnosti naplněné zlatem, stříbrem a jinými klenoty. Bílá paní laskavě vybídla chlapce, aby si z pokladů vybral co chce. Ten položil svůj klobouk s květinou na kámen a naplnil si kapsy zlatem a stříbrem. Když se otočil k odchodu, zavolala na něj bílá paní: „Nezapomeň to nejlepší!“ Myslela tím květinu na klobouku. Byla to čarovná květina, která otvírala poklady hory. Ale chlapec ve svém radostném rozčilení nechal klobouk s kytkou ležet a pospíchal pryč. Sotva vyběhl ven, skála se za ním s rachotem zavřela a poklady v ní byly pro pasáčka navždy uzavřeny. (Později byl čarovný kvítek znova nalezen nějakým děvčátkem o dni svatého Jana.)
Bílá paní byla často také spatřena, jak čerpá vodu z potoka Flößbach. Föllerská skála (Föllerstein) se má prý otevrat na Velký pátek někdy v čase pašijí o Svaté noci, ale nikomu se ještě nepodařilo do podzemí vstoupit.
Majitelka Schfferova domu v Nových Chalupách byla jednou pro zelené krmení pro své kozy na Föllerbergu. Když za sebou zaslechla nezvyklý šramot, listí zahodila a utekla. Doma pak našla v zástěře několik listů proměněných ve zlato.
Chlapec z Huthäusern (části Tatrovic) hledal v den svatého Petra a Pavla na Föllerbergu sladké dřevo (andělské dřevo). Vystoupil na skálu (Föllerstein) a spatřil v ní díru. Přistoupiv blíž viděl uvnitř černého pudla, strážce pokladu. Chlapec se vyděsil a utekl.
Uvedená pověst názorně dokládá, že o bohatství, ukrytém pod zemí v okolí našeho města, si lidé vyprávěli od pradávna. A i když dnes víme, že nešlo o drahé kovy či drahokamy, ale o železo, hnědé uhlí, kaolin a kámen, byly a jsou tyto suroviny velmi cenné jistě také.
Při pátrání po racionálním jádru pověsti o pokladu ve Föllerbergu jsem se též dozvěděl řadu údajů od své známé, PharmDr Helgy Kovačkové (Brandnerové). Helga totiž vyrůstala v nedaleké Smolnici, dnes již ztracené pod výsypkou. A vyprávěla mi, že smolnické děti koncem první poloviny minulého století dobře znaly nejen zmíněný kopec, ale i jeskyni ve tvaru chodby na úpatí kopce. Starší lidé je prý před chozením do jeskyně varovali, že je tam nebezpečný oxid uhličitý a také jim vyprávěli, že jeskyně kdysi vedla až do Nejdku.
O posouzení, zda je „na pověsti šprochu pravdy trochu“ a mohla-li vést od Nových Chalup chodba až k Nejdku jsem požádal geologa RNDr. Petra Rojíka, který je též velkým znalcem regionální historie a pověstí. Odpověděl mi: „Zmínky o těžbě jakýchkoli surovin u Nových Chalup jsem v literatuře nenašel. Do oblasti Nových Chalup a Liščího vrchu mohla zasahovat těžba čistého sklářského křemene, která měla centrum u Tatrovic, odkud pokračovala směrem k SV a JZ. Při svém geologickém mapování krušnohorského svahu nad Vřesovou a Smolnicí jsem křemenné žíly podobné tatrovickým běžně nacházel. Dokonce na samém úpatí hor v zářezu těsně vedle plaviště jsem našel veliký krystal kalného křemene, který měl určitě přes 10 cm. Chodba do Nejdku je ale další pověst. Její existenci odporuje řada věcí, tak namátkou: (1) Žíly jsou od přírody krátké, max.nižší stovky metrů dlouhé, v půdorysu mají uzlíkovitý či člunkovitý tvar.
(2) Kdyby byla „nejdecká“ štola dejme tomu 10 000 m dlouhá a měla profil 2×1 m, tak by se muselo vyrubat 20 000 m3 hlušiny, tj. 35 000 tun, a taková umělá hora by musela být pod ústím štoly znát.
(3) Ražení takdlouhého důlního díla a jeho údržba by si vyžádaly takové náklady, že by to muselo být zaznamenáno v dokumentech příslušného panství a velkostatku. (4) Větrání díla by si vynutilo vyhloubení řádově 200 větracích šachet, které by musely být někde vidět atd.“
Tak vida, blyštivé krystaly pod Föllerbergem opravdu najít lze, i když jde „jen“ o křemen. A že ta jeskyně asi nikam daleko nevede? (A je tam dnes ještě vůbec?) Staré pověsti jsou cenné i tím, že uchovávají místní názvy, které se – hlavně během minulého století, dost přeložena):“… Také jsem se zvědav podíval na příslušný list školní nástěnné mapy politického okresu Sokolov z roku 1893 a mám zato, že ten bájný Föllerberg je možno ztotožnit s kopcem Gföller Berg tyčícímse do výše 525 m n. m. severně od Nových Chalup (Zankwald) východně od Tatrovic do výše 669, později 670 m n. m.“ A pan doktor mne pozval, ať si tu mapu přijedu ofotografovat. Stalo se, mapa je perfektní, je na ní je zakreslen dokonce i potok, kam si podle pověsti chodila Bílá paní pro vodu.
Z Chodova není na Föllerberg daleko. A když tam mohl dojít pasáček se svými ovečkami, zkuste se tam podívat i vy. Čarovnou květinu asi nenajdete, ale blyštivý kamínek možná ano. Na předělu mezi krajinou, poznamenanou těžbou podzemního bohatství a prvními kopci Krušných hor je moc hezky!
